LIBEREC (okr. Liberec)
Původně renesanční zámek, barokně upravený a částečně znehodnocený novodobými přestavbami, leží v centru města.

Liberecký zámek K roku 1538 je v Liberci doložen panský dvůr patřící pánům z Bibrštejna. Prvním panským sídlem byl však až renesanční zámek, který si zde v letech 1583 - 1587 nechal postavit Kryštof z Redernu. Po jeho smrti získal Liberec bratr Melichar, úspěšný velitel císařské armády ve válce s Turky, sídlící dosud na hradě Frýdlantu. Za jeho nepřítomnosti pečovala o panství manželka Kateřina, rozená hraběnka Šliková, která nechala postavit dodnes dochovanou renesanční kapli s pozdně gotickými okny.
Kateřinina sestra Mikuláška Nosticová roku 1609 zámek přestavěla. Přibylo jednopatrové arkádové křídlo, vyhořelou starou část přestavěl stavitel Arkona ze Žitavy v renesančním slohu. Rozkvět sousedících redernovských panství Frýdlantu a Liberce, související s rozvojem sklářství, přerušily pobělohorské konfiskace. Obě panství koupil Albrecht z Valdštejna a učinil z nich základ svého frýdlantského vévodství. Po jeho zavraždění v Chebu je získal císařský generál Matyáš Gallas.
Hrabě Kristián Filip Clam - Gallas nechal v sedmdesátých letech 18. století přistavět tzv. zahradní zámek a všechny budovy sjednotit v pozdně barokním stylu. Další, pozdně klasicistní přestavba v letech 1852 - 1854 (vídeňští architekti Ferstel a Stache) odstranila většinu cenné starší výzdoby. Zbytek zničila úprava na byty a kanceláře státních lesů za první republiky. Od roku 1963 je v prostorách opraveného zámku velká výstava současného skla.

FRÝDLANT (okr. Liberec)
Malebný hrad v dominantní poloze na vysokém ostrohu s vestavěným renesančním zámkem.

Frýdlant Hrad chránící křižovatku starých obchodních cest založil některý z příslušníků rodu Ronovců, patrně v první polovině 13. stol. Už v roce 1278 jej však kupuje z královského majetku Rudolf z Biberštejna, jehož rod pak panství držel až do roku 1551. Z původního hradního komplexu se zachovala jen mohutná kruhová věž zvaná Indica a části opevnění, zesíleného za posledních Biberštejnů v 16. stol. dělovými baštami. V době husitské stáli Biberštejnové na katolické straně, což mělo za následek dobytí a vypálení města Frýdlantu. Hrad však zůstal pravděpodobně nedotčen. V protireformačním postoji setrvali Biberštejnové i později jako odpůrci krále Jiřího z Poděbrad.
Po vymření frýdlantské větve Biberštejnů v roce 1551 získali frýdlantské panství Redernové. Přestože je drželi pouhých sedmdesát let, právě oni, zejména pak Melichar z Redernu a jeho žena Kateřina, rozená hraběnka Šliková, provedli zásadní přestavbu hradu v renesanční zámek. Gotický palác nahradil italský stavitel Marko Spazzio de Lancio novou budovou (tzv. horní zámek), přibyla nová kaple navazující na dvoupatrovou budovu tzv. dolního nebo též nového zámku s osmibokou schodišťovou věží v průčelí. Renesanční ráz přestavby dovršila venku sgrafitová, uvnitř štuková výzdoba.
Porážka stavovského povstání přinesla Redernům konfiskací frýdlantského panství a o takto uvolněné léno začal intenzivně usilovat Albrecht z Valdštejna. Nakonec je spolu s panstvím libereckým skutečně získal a vytvořil jejich spojením své frýdlantské vévodství. Navzdory jménu však umístil jeho centrum nakonec do Jičína a ve stavebním vývoji Frýdlantu se proto valdštejnské období neprojevilo. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna v Chebu roku 1634 se majitelem Frýdlantu (i Liberce) stává Matyáš Gallas, který potlačení Valdštejnova spiknutí organizoval. Za své zásluhy v třicetileté válce získal dokonce hraběcí titul a stal se vrchním velitelem císařské armády. V té době byl Frýdlant dvakrát obsazen Švédy, kteří zesílili jeho opevnění.
V následujících letech panství hospodářsky upadalo, k čemuž přispěl i hromadný odchod protestantských poddaných do Lužice. Dědictvím přešel Frýdlant na hraběte Clama, který přijal i jméno Gallas. Clam-Gallasovské období přineslo zámku jen odstranění renesanční vnější výzdoby. Romantické úpravy se sice k tomuto období vrátily, avšak už pouze v novorenesančním stylu. Starou sgrafitovou výzdobu odkryly až restaurátorské práce v roce 1960. Frýdlant zůstal až do roku 1945 v majetku Clam-Gallasů, kteří už v roce 1801 zpřístupnili své bohaté sbírky veřejnosti.

SYCHROV (okr. Liberec)
Reprezentativní novogotický zámek původem bretaňského knížecího rodu Rohanů na místě staršího zámku barokního v pozoruhodném anglickém parku.

Původní zámek Sychrov si na místě starého domu pánů z Kyjova nechal v letech 1690-1693 postavit Vincenc Lamotte z Frintroppu, který panství o dvacet let dříve koupil. Byla to patrová barokní budova s věží a kaplí. Roku 1740 koupil zámek František Josef z Valdštejna. Pro budoucnost zámku však byl rozhodující prodej knížeti Karlu Alainovi Rohanovi roku 1820.
Rohanové, starý a významný rod pocházející z francouzské Bretaně, se v Čechách usadili natrvalo a potřebovali i reprezentativnější sídlo. Kníže Karel Alain nechal nejdříve zbourat věž poškozenou bleskem a potom dostavěl zámek do podoby čtyřkřídlé dvoupatrové budovy s vnitřním nádvořím. V přestavbě pokračoval i jeho nástupce Kamil Rohan, který dal zámku dnešní podobu honosného sídla ve stylu romantické novogotiky s typickým kontrastem červené omítky a světle šedého kamene. Ve stejném stylu je i vnitřní zařízení, především bohatě řezbářsky zdobené stropy a nábytek. Tehdy také získal zámek dvě věže, čtyřhrannou Rohanskou a válcovou Bretaňskou. Přestavba probíhala v několika etapách od roku 1804 do roku 1862. Hodnotné jsou také zámecké sbírky dovezené z Francie i vnitřní výzdoba provedená českými umělci.
Zadní průčelí zámku je obráceno do dendrologicky i umělecky cenného anglického parku, v němž se v 19. stol. nacházelo přes 300 druhů jehličnatých a 1500 druhů a forem listnatých dřevin. Park je oddělen od obory romantickou umělou zříceninou zvanou Arthurův (Artušův) hrad. Na zámku mnohokrát pobýval v poslední třetině 19. století hudební skladatel Antonín Dvořák.

FRÝDŠTEJN (okr. Jablonec nad Nisou)
Zřícenina skalního hradu s vytesanými místnostmi a zachovanou okrouhlou věží, stojící na nevelkém strmém útesu.

Gotický hrad Frýdštejn z 2. poloviny 14. století je kombinací skalního hradu s kamenným hradem bergfritového typu. Stísněnost prostoru donutila stavitele řešit hradní jádro ve dvou úrovních. Místnosti dolní části jsou částečně vytesány v pískovcové skále, dominantou horní je pevná kamenná věž (bergfrit), dnes vysoká 15 metrů. Hradní budovy byly částečně dřevěné, což bylo u nepřístupných skalních hradů obvyklé. Frýdštejn však navíc chránily i kamenné hradby.
Do předhradí se vcházelo po dřevěném padacím mostě, po několika stupních pak do trojúhelníkového nádvoří vnitřního hradu. Dnešní vstup schodištěm a skalní rozsedlinou je novějšího data. Do hlavní věže o průměru 9 metrů byl jediný přístup gotickým, dodnes zachovaným portálkem ve výšce prvního patra, kam se muselo po žebříku, případně po dřevěných schůdcích z ochozu hradby. Dík přirozené i umělé ochraně byl Frýdštejn mimořádně odolná pevnost.
Na frýdštejnském panství se vystřídalo několik majitelů různých šlechtických rodů. Posledním byl Jan z Oprštorfu, který panství postupně rozprodal. Tím zanikla správní i strážní funkce a hrad je už roku 1565 uváděn jako pustý. Koncem 19. století převzal Frýdštejn Okrašlovací spolek v Turnově a po zajištění a zabezpečení jej jako jeden z prvních hradů u nás zpřístupnil veřejnosti. Z hradu se podařilo zachránit mnoho předmětů, zejména kachlů, a to jak raně gotických, tak renesančních. Nálezy jsou uloženy v Muzeu Českého ráje v Turnově.

NAVAROV (okr. Jablonec nad Nisou)
Zřícenina hradu se nachází asi 7 km severovýchodně od Železného Brodu.

Zřícenina hradu Navarov Zrícenina hradu NavarovHrad býval středem rozsáhlého panství, které sahalo hluboko do nitra Jizerských hor. Přístup k němu byl možný jen z jižní strany.Hrad byl založen pravděpodobně ve 14. století a od roku 1380 patřil Jindřichu z Valdštejna. Vystřídal pak několik majitelů, až byl v roce 1627 podstoupen rodu Lamottů. Roku 1643 Navarov oblehli Švédové a zmocnili se jej. Teprve po několika měsících se podařilo císařskému vojsku hrad znovu obsadit. Aby se opět nestal opěrným bodem nepřátel, byl na rozkaz pražských místodržících roku 1644 pobořen. Do dnešních dnů se dochovaly zbytky zdí a stopy po sklepeních.

zpět na úvodní stránku